Jako každý rok – ať je i ten další smysluplný a bez karambolů.

S letošní tvorbou mi hodně pomáhala naše pětiletá Zorka, vlastně rok co rok více řeším, jak něco vytvářet, když máme děti z 99% volného času stále při sobě a asi je nejlepší, a možná i jediný možný způsob, je do procesu co nejvíc zapojovat. Jsem přesvědčena, že touha něco výtvarného tvořit by neměla být utrpení (alespoň pokud jde o volnou tvorbu ;-)), takže pokud i se svou bezbřehou trpělivostí něco nejde, člověk se nejspíš musí zastavit a zkusit úplně jinou cestu. Letos pfko vzniklo v rekordním čase, promyšleně a v rámci možností. Přineslo více barevnosti oproti většinou jednobarevným grafikám, zároveň jsem mohla zase jednou použít svou oblíbenou perleťovou barvu. Celá malba působí jako kapří šupiny, které nám z Vánoc vyčištěné a vylisované zbyly – použili jsme je k doladění přáníček. Nakonec šlo o relativně nenucenou a příjemnou činnost během vánočních svátků, z které mám radost.

Měla jsem původně s pfkem úplně jiný záměr, mělo být v podobě rytiny a úplně jiné téma, ale po mnoha promarněných tiskových dnech bez pořádného výsledku jsem se rozhodla změnit podobu i techniku. Shrnutě jsem zjistila, že zinková destička (obzvlášť s „V“ profilem rýtka) není pro rytinu vůbec ideální a určitě doporučuji měděnou, která má mnohem větší tvrdost a barva v prohlubních lépe drží a nevytírá se.