Po delším čase vznikl požadavek na vytvoření nového návrhu na triko, které se nosí každoročně na harcovnických táborech. Stará garda odrostla a vedení tábora převzali mladší, kteří neměli triko žádné.
Nejdřív jsem, jako u každého nového zadání, tápala, ale nakonec mi to neskutečně zpestřilo čas na rodičovské. Snažila jsem se podchytit podstatu, proto provázek a hřebíky, zároveň vyhovět technologii sítotisku, který byl pro daný účel ideální, ale je v tom i mnoho dalších věcí, ideí, myšlenek, i snahy užít si celý proces… Myslím, že se mi povedlo skloubit moji chuť konečně zase něco navrhnout, s náročnou a nepřestávající péčí o děti, které jsem do celého procesu dokázala taky trochu zapojit. Na závěr se vše proměnilo v realitu a v mnoha skříních, pračkách a hrudích je motiv hrdě nošen – i já k téhle skupině lidí patřím 😉